Název

keramika

pochází z řecké antické čtvrti Keramos, kde se prodávaly hrnčířské výrobky a první nálezy se objevují už na konci paleolitu. Původní speciální hlína se skládala ze směsi hlinitokřemičitého jílu, vody a písku a hrnčířské výrobky byly dotvarovávány ručně. V 6000 - 4000 př.n.l. byl v Mezopotámii vynalezen hrnčířský kruh, na kterém se daly vyrábět dokonalé tvary a následně tak začalo vznikat hrnčířství jako řemeslná výroba. Největší rozkvět hrnčířství byl
v 16. století hlavně v severní Itálii, kdy vznikla fajáns - jemná

keramika

připomínající porcelán a majolika - keramické výrobky původně pokryty cínovým smaltovým povrchem. V naši zemi je dobře známá holíčská a lidová

keramika

zvláště na Jižní Moravě. V dnešní době se hrnčířství bere spíše jako umělecké řemeslo.